Křesťanský východ je znám svou oblibou meditativních zpěvů, které přibližují velké, slavné a spásonosné Boží skutky, nebo ódy pějící chválu světcům a mučedníkům za jejich statečnost, velké ctnosti a pevnou víru. Takové písně, modlitby či kánony skládají velcí východní liturgičtí básníci, např. sv. Efrém Syrský (4. st.) nebo sv. Roman Sladkopěvec (6. st.).

Vedle těchto slavných příkladů liturgické poezie vznikají také tropáry a kondaky, tedy svým rozsahem krátké sloky, které jsou však bohaté na obsah, neboť několika krátkými verši geniálně vystihují myšlenku příslušného svátku, život a odkaz světce, významný článek křesťanské víry, nebo biblickou událost.

Tropáry a kondaky jsou součástí svaté liturgie, ale dávají také základ asi nejznámějším chvalozpěvům, které známe pod označením akathist. Jedná se o píseň složenou obvykle ze třinácti tropárů a dvanácti ikosů doplněnou o vzývání a zvolání, jež opěvují události spásy, nebo život světců. Název této modlitby je odvozen z rubriky, která řecky oznamuje, v jaké pozici je možné hymnus zpívat: akathistos, tedy ne v sedě. Mezi nejoblíbenějšími svou krásou zvláště vyniká Akathist k Přesvaté Bohorodičce.

Z oněch krátkých písní se pak často skládají také celé texty různých bohoslužebných shromáždění, zejména denní modlitby církve, na Východě nazývané Časoslov. Jde vlastně o sborník modliteb na posvěcení dne, který je podobně jako západní Breviář rozdělen  podle jednotlivých částí dne počínaje večerem dne předchozího. První modlitba je tak večerňa (večerní chvály), následuje povečeří, utreňa (ranní chvály), modlitby tzv. časů: prvního (6,00), třetího (9,00), šestého (12,00) a devátého (15,00).

Časoslov obsahuje také modlitby pro sváteční dny, které jsou zvláštní tím, že se k programu modliteb v příslušné etapy dne připojují mimořádné obřady. Takovou bohoslužbou je např. noční bdění (na západě známé též jako vigílie). Jedná se o bohoslužbu, která se svým obsahem zcela soustředí na rozjímání tématiky příslušného svátku. Má charakter dlouhého rozjímání, které je vyplněno zpíváním žalmů, hymnů a nasloucháním Božímu slovu. Často se připojuje také obřad žehnání pokrmů pro občerstvení věřících, neboť modlitby, zvláště v minulosti, bývali delšího charakteru.

Z přehledu výše je zřejmé, že tak bohatý a rozmanitý program společné denní modlitby církve je vhodný toliko pro prostředí kláštera, nebo pro zcela významné svátky liturgického roku, doufáme-li, že se jej budou řádně a se vší soustředěností účastnit také věřící laici.

Moudří duchovní mistři křesťanského východu se zvláštním citem pro liturgické slavení proto navrhli vydělit některé obřady a některé modlitby z Časoslovu a dali tak základ modlitebním pobožnostem, které jsou příhodnější pro laiky. Vznikla tak služba molebenů, neboli služba vzývání či přímluv, která se postupně odloučila z příliš dlouhých modliteb večerně a velkého nočního bdění a propojila se s poetikou tropárů a vzýváním akathistů.

Molebeny jsou obvykle přednášeny za účasti kněze a lidu v chrámě před ikonou Krista, Bohorodičky, daného svátku či světce. Jsou však velmi vhodné a vítané i k soukromé pobožnosti, např. v den svátku křestního patrona.

Molebeny mají charakter krátké bohoslužby slova, kterou do jisté míry opisují. Obřad začíná tak, jak je to na východě obvyklé a dále úvodním chvalozpěvem tropárů a kondaků, které uvádějí do tématiky slavení. Následuje krátké velebení, které za doprovodu citátů z žalmů vystihuje zásadní myšlenku molebenu. Boží slovo je zde zastoupeno evangelijním úryvkem. Pokud je moleben součástí svaté liturgie, nebo pokud bezprostředně předchází či navazuje na svatou liturgii, ve které evangelium rovněž zaznívá, bývá zvykem, že se v této části přeskočí a pokračuje se až samotným vzýváním s jednotlivými oslavnými, prosebnými či děkovnými zvoláními. Stichyry chval, kterými vzývání vrcholí jsou vzaty právě z denní modlitby církve. Jednotlivé stichiry (sloky) se opět střídají s verši žalmů. Při molebenové pobožnosti nesmí chybět ani prosebná modlitba, přímluvy a závěrečné propuštění.

Nyní už nezbývá, než se ponořit do hluboké mystické krásy východní liturgické poezie, nechat se vnést do tajemství Svaté Boží Trojice a obdivovat její dílo, kterým se podivuhodně proslavuje světu prostřednictvím svých svatých a ctihodných synů a dcer.