Akathisty k ochráncům země české

Akathisty k ochráncům země české: chvalozpěvy křesťanského východu

Autor: Tomáš František Král

Sbírka akathistů k českým národním patronům představuje východní křesťanské zpracování staročeských legend nejpřednějších ochránců země české do podoby chvalozpěvů. Podoba těchto hymnů opisuje styl jednoho z nejznámějších východních zpěvů, jakým je Akathist k Panně Marii. Teologický důraz jednotlivých akathistů je kladen především na skutečnost, že světec se svým životem stává ikonou samotného Krista. V českém prostředí jde o vůbec první zpracování tohoto typu. Jednotlivé akathisty jsou věnovány sv. Ludmile, sv. Václavovi, sv. Vojtěchovi, sv. Prokopovi a sv. Anežce České.

Kniha „Akathisty k ochráncům země české: chvalozpěvy křesťanského východu“ vychází s laskavou podporou Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském, Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou a Ekumenického institutu Edmunda Schlinka.

Knihu je možné zakoupit např. v pražském knihkupectví Oliva, v pražském knihkupectví Paulínky, v knihkupectvích Karmelitánského nakladatelství (i v obchodem, které s tímto nakladatelstvím spolupracují) a v sakristii kapitulního chrámu Všech svatých na Hradě Pražském. Lze ji také objednat na adrese akathisty@molebeny.cz. Cena jedné publikace je 50 Kč.

 

Sborník akathistů k ochráncům země české vychází v době, ve které si připomínáme kulatá výročí spojená s našimi nejstaršími a nejpřednějšími národními patrony. Na rok 2017 připadají hned výročí dvě a to 1020 let od umučení sv. Vojtěcha a 1110 let od narození sv. Václava (budeme-li jeho narození počítat tradičně od roku 907). V roce 2018 oslavíme půlkulaté výročí 965 let od smrti sv. Prokopa a v roce 2019 již 30. výročí svatořečení Anežky České. Oslava 1100. výročí umučení sv. Ludmily a sv. Václava nás potom čeká v roce 2021 a v roce 2029.

Tato výročí přímo volají po hymnech východní katolické spirituality, neboť až na jedinou výjimku jde o světce, kteří na úsvitu českých křesťanských dějin svým životem spojovali východní a západní zbožnost. S láskou a úctou k sv. Cyrilu a Metodějovi navazovali na křesťanské tradice byzantské a pod vlivem benediktinských misionářů si osvojovali rovněž důrazy zbožnosti západní. Právě tento aspekt jejich života se stal v nedávné době podnětem k vytvoření akathistů k oslavě života těchto světců. Vznikl proto studijní text, který obsahuje zpracování staročeských legend o zvolených světcích ve východním křesťanském stylu. Forma a obsah těchto akathistů totiž zcela odpovídá východní křesťanské liturgické poetice, jejíž charakter je nejpříznačněji vyjádřen v mariánském akathistu. Východní chvalozpěvy jsou plné nejrůznějších metafor opisujících podstatu skutků svatých mužů a žen. Tyto metafory jsou často doprovázeny biblickými a dogmatickými narážkami, které ilustrují spojení s Bohem. Avšak nejzákladnější teologickou myšlenkou, která je v těchto akathistech vtělena, je skutečnost, že světec je ve své nejvlastnější podobě ikonou Krista. Jemu se připodobňuje nejen svými činy, ale často také okolnostmi svého mučednického skonu. Chvála proto není vzdávána toliko člověku, ale právě Bohu, který se v jeho svatosti leskne, září a ozařuje celý svět.

Právě uveřejněný sborník akathistů obsahuje chvalozpěvy k sv. Ludmile, sv. Václavovi, sv. Vojtěchovi, sv. Prokopovi a sv. Anežce České. Tato skupinka světců, u jejichž nohou se český národ shromažďuje ve dnech historicky vypjatých i pokojných, patří do centra samozřejmé úcty projevované jak katolíky západními, tak i východními. Řeckokatolíkům jsou navíc blízcí svým spojením s východní duchovností a úzkým vztahem k římskému biskupovi.

Dějiny české státnosti a českého křesťanství otevírá sv. mučednice Ludmila svým kontaktem s velkomoravským metropolitou sv. Metodějem, od něhož přijala křest spolu s východním stylem zbožnosti. Křesťanský východ ji opěvuje především proto, že „svou zemi obrodila pramenem křtu, když před tím svůj národ získala pro Krista.“

Sv. mučedník Václav byl svou babičkou sv. Ludmilou veden k tomu, aby si osvojil vzdělanost, která by vpravdě spojovala západ s východem. Řeckokatolíky je oslavován, že „nad svou zemí kříž Páně vyvýšil a v jeho síle se za čest a právo postavil.“

Biskup a mučedník sv. Vojtěch byl v dětství pravděpodobně vychován ve zbožnosti západní. Svědčí o tom i orientace na magdeburské biskupství, kde byl Vojtěch biřmován a formován ke kněžství. S východním obřadem spojuje svůj život spíše až ve vyhnanství při setkání se sv. Nilem Rossanským a pak i v latinsko-byzantském benediktinském klášteře sv. Bonifáce a Alexia (Aleše) na římském Aventinu. Východňané jej chválí za to, že „se stal obhájcem pravé víry a učitelem ctnostného života“ a volají k němu o vyprošení „slzí účinné lítosti“.

Ctihodný otec Prokop je tradičně spojen se slovanskou bohoslužbou a vzdělaností odlehlého kláštera na Sázavě. Zde snad také navázal kontakty s Kyjevskou Rusí, odkud získává ostatky sv. Borise a Gleba. Titul ctihodný (prepodobný) nikterak neumenšuje jeho svatost potvrzenou papežem, ale naznačuje zasvěcení jeho mnišského života a podobnost s Kristem. Na východě je oslavován jako učitel duchovního života, neboť „nám dal radu moudrou: nebudeš-li s ďáblem orat ty, bude on orat s tebou.“

Ctihodná (prepodobná) matka Anežka Česká se snahám o spojení s křesťanským východem zcela vymyká, a přeci je zde její místo nezastupitelné. Byla totiž mezi všemi těmito světci vybrána vladykou Ivanem Ljavincem za patronku Řeckokatolické církve v naší zemi. Sídlo jeho biskupského úřadu totiž sousedilo s klášterem, který sama založila, a tak byla často vzývána s prosbou o pomoc. Východ ji nazývá matkou účinného soucitu.

Ukázky akathistů k ochráncům země české

Úryvek akathistu ke sv. Václavovi s notovým zápisem

Úryvek akathistu ke sv. Vojtěchovi s notovým zápisem